Takové to "O nás"

Panička „MOPSÍ MÁMA“ Dobka:

Majitelka, hlavní iniciátorka a propagátorka myšlenky mopsího světa. Střelec znamením, střelená povahou, blázen do mopsíků. Ač před lety byl manžel kategoricky proti, využila všech dovolených (a zřejmě i pár nedovolených) prostředků k jeho po(s)tupnému zpracování, co se mopsů týče. Chudák vlastně dodnes nechápe, co se stalo a jak se jí to zatrpaceně povedlo...

 

Paníček „MOPS NIKDY...COŽE, DVA?“ Pavel:

Do jisté doby zapřísáhlý jezevec (vzhledem i povahou) a ortodoxní jezevčíkomil, který se naprosto neférovým způsobem nechal dostrkat do pořízení absolutního opaku jeho milovaných jezevčíků. Místo štíhlého, ostrého a odvážného loveckého psa se zuby jako krokodýl tak dostal k ruce buclaté, šilhavé a uchrochtané stvoření s neustálým úsměvem přes půl hlavy, které dobře plní tak funkci polštáře na gauči nebo termoforu v posteli...ale dnes už toho ani v nejmenším nelituje:o)

 

Čtyřnozí patroni obchodu:

Bobinka:

Milá vzpomínka na naší první mopsičku Bobinku z malebné vísky nedaleko Slaného. Rodem skoro šampionka - taťka Kevin Costner Mad Mops a mamka Queen Elizabeth aka Maruška. Malá vzrůstem, velká srdíčkem a oddaností. Milovnice vařených vajíček a piškotů.

Po krásných (leč krátkých) sedmi letech jsme o ni přišli kvůli banální operaci. Poté co nám došlo, že bez pejska to doma prostě nejde, do rodiny vtrhl dvojitý uragán. Prcek a Čert, dva divocí mopsoušové původem z hlubokých lesů na Plzeňsku. Oba pocházejí ze stejného vrhu, kde taťka je černý a mamka béžová.

 

Prcek:

Béžový mopsík, který to nemá v hlavě tak úplně v pořádku. Pokud bychom věřili v převtělování duší, tak jeho alter egem bude někdo typu Emila Zátopka. Neustále v pohybu, neustále v běhu - chvátám, chvátám, nemám chvíli klid... Když byl menší, obrousil si dokonce neustálým pobíháním sem a tam drápy do krve.

Povahou potrhlý raplík, trošku egomaniak. I díky tomu přišel před nějakou dobou o jeden z prstů na levé noze. Ponořen v hluboké psí myšlénky či snad chvilkově přesvědčen o vlastní nepřemožitelnosti, prostrčil packu skrz plaňkový plot. Žel za plotem zrovna dlel velký zlý pes. Jakmile nastala ona osudová chvíle, velký zlý pes nezaváhal a milého Prcínka připravil jak o kus tlapky tak o kus důstojnosti.

Ale že by se z toho Prcek poučil? Ale co vás vede - po čase opět zvesela pořádá nálety na cokoli většího (a evidentně lépe bojově vybaveného) než on.

 

Čert:

Černý mopsík, brácha Prcka. Od pohledu rošťák a šibal. Prudce inteligentní až přezíravé výrazy, vznešená chůze a znuděné pohledy – zřejmě reinkarnace nějakého šlechtice.

Velký mazlouš a ještě větší hrdina. Zvláště je-li schovaný v bezpečí za paníčkovou nohou nebo v dostatečné vzdálenosti od případného nepřítele. Poté neváhá rozeznít svůj zvučný baryton a vzdutou hrudí vyzývá každého v okolí na souboj. Jen se na něj holt nesmí moc dupat, to pak naprosto nehrdinsky mizí v dáli s hrůzou v očích...

 Collage_3_mini

A kdo kluky pojmenoval? Nebyly to naše děti, jak se vcelku pochopitelně domnívala jedna milá paní ze sousedství (a my ji v tom raději nechali). Nebyl to ani paníček, ač měl tak skvělé nápady jako „Řezník“ či „Sekačka“. „Překvapivě“ to byla sama panička. Vzhledem k tomu, že se její britský kocour jmenuje Pupíček, tak třeba naše děti mohou být rády, že se jmenují, jak se jmenují.

Vysvětlení ale jistou logiku má. Prcek proto, že byl z vrhu nejmenší (vyjma chvil, kdy dostal misku s rozmáčenými piškoty v mléce, to se pak ztrojnásobil a vypadal jako tenisák s nožičkama) a Čert podle toho, že má kožich černý jako uhel a od mala ten svůj čertovský kukuč.

 

Tak to jsme my, mopsí fandové a tým obchodu Raťafáci (www.ratafaci.cz).

Nechť vás provází MOPSÍLA!

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.. Více informací zde.