Ne množírnám!

Dnes bychom chtěli zmínit jednu věc smutnou, neveselou. I přesto a nebo snad právě proto by neměla zůstat bez povšimnutí. Je pevně spjata s chovem a vztahem k pejskům potažmo k okolnímu světu a přírodě vůbec.

Otázka množíren psů a koček, téma jenž v poslední době několikrát zaresonovalo českou společností. V průběhu uplynulých měsíců toho bylo na internetu i v periodikách napsáno poměrně dost, na půdě českého parlamentu došlo zároveň s tímto k částečné úpravě související legislativy. A ačkoli výsledek v aktuální podobě není 100% ideální, jedná se o krok vpřed, a snad i správným směrem. Měl by množitelům zvířat citelně stížit možnost provádět tuto nelidskou, zrůdnou činnost.

Proto pokud vás to zajímá (a to by asi jako každého správného pejskaře mělo), stačí zadat do vyhledávačů heslo typu „množírna psů“, „ne množírnám“, apod. V kostce lze říci, že množírna je nechutným naplněním bezuzdné lidské touhy po penězích, snadném zisku a krystalickou ukázkou lidské bezohlednosti a sobectví vůči ostatním živým bytostem – tentokrát psům a kočkám.

Množená (nikoli tedy chovaná) zvířata přežívají v naprosto otřesných podmínkách bez dostatku krmiva a čisté vody, ve vlastní špíně a fekáliích, v klecích či kotcích nedostatečné velikosti a typu, bez denního světla či čerstvého vzduchu, v zimě bez zateplení, v létě bez prostého větrání, s nulovou veterinární péčí, nemluvě o jakémkoli teplém citu nebo alespoň občasném pohlazení od člověka.

Fenky jsou kryty několikrát do roka a defacto „vytěženy“ do stavu, kdy smrt je pro ně vysvobozením. Záněty, boláky a podebrané žlázky, rozedrané oči a uši, chronické kožní problémy, zažívací potíže zapříčiněné nejen špatnou stravou a parazity, ale i možností minimálního pohybu, potíže s pohybovým aparátem, otlaky, řezné a jiné rány způsobené stresovým prostředím...to vše je jen zlomkem hrůz, který zvířata odsouzená „člověkem“ k takovému osudu čeká. Jediným cílem podobné lidské kreatury je pak co nejrychleji vydělat a zamést stopy. Pes je postaven na úroveň nemyslící, nevnímající věci s hodnotou pouze do výše potenciálního zisku. A stejná je pak i případná délka přežití či úroveň kvality jeho krátkého života. Paralela s velkochovy jiných domácích zvířat asi není čistě náhodná (ač v lecčems pokulhává). Na druhou stranu i ta kravička nebo prasátko než skončí na talíři, má ve většině případů šťastnější a méně stresující život než pes v množírně. A to jak po stránce prostředí, tak související „péče“ vedoucí ke konečné nebeské stanici a plánovanému zisku provozovatele. Ale neodbíhejme.

(Poznámka - pokud byste rádi něco k zamyšlení, vyhledejte si na webu či sežeňte v knihovně „René Descartes: Rozprava o metodě“, známý spis ze 17. století. Vybrané stati popisující pohled na zvířata, resp. zvířata stroje a jejich ne-utrpení jsou nevědomky aplikovány majiteli množíren dodnes...ach jo)

Nechceme se tu pouštět do diskuzí, zda má mít pes PP a nebo zda PP něco vyřeší. Názory jsou na to různé a nechť si každý udělá názor svůj. Pokud se pro nějakého pejska rozhodujete, používejte v prvé řadě selský rozum a zodpovězte si třeba otázku, co od nového kamaráda čekáte. A jestli by třeba nějaký smutný opuštěný chlupáček (třeba i mopsík) z útulku nesplnil vaše požadavky či představy lépe než případný šampion s rodokmenem.

Buď jak buď, naši kluci Prcek a Čertík PP nemají a bylo o ně od mala postaráno velmi dobře. Možná i proto, že jsme se nenechali ukolébat líbivými inzeráty s idylickými fotkami roztomilých štěňátek, ale neváhali jsme se opakovaně vydat na cestu přímo na „místo činu“. Měli jsme tak možnost poznat prostředí, kde se kluci narodili a kde se svojí mamkou, taťkou a tlupou sourozenců v poklidu prvních několik týdnů žili. A tento zájem nejen o samotné štěně, ale i o prostředí odkud pochází (a lidičky, kteří se o ně starají), je podle nás velmi důležitým faktorem při rozhodování.

V případě množíren samozřejmě lidská bestie nemá zájem cokoli z prostředí ukazovat, štěně vám nabídne někde na zastávce, u silnice, klidně i v zapůjčeném domě s nějakou důvěryhodnou historkou. Takže pak se může stát, že sice máte krásné štěňátko (které tímto pravděpodobně zachráníte), ale můžete si být s velkou pravděpodobností jisti, že jeho rodiče nebo nechtěné sourozenectvo takové štěstí mít nebude. A naopak budou odsouzeni ke smutnému údělu do hořkého, bolestného konce. Uvědomme si, čím je podobný člověk motivován – ziskem. Pokud žádné namnožené zvíře neprodá, nebude mít zájemce skákající na super nízké ceny štěňat bez zájmu o jejich původ, dá se předpokládat, že své mrzké činnosti dříve nebo později zanechá...

Nebuďme lhostejní, řekněme hlasitě NE MNOŽÍRNÁM! Znáte někoho, kdo si plánuje pořídit pejska – podělte se s ním o tyto a další informace. Je to na každém jednom z nás a ve vědění je velká síla.

NEMNOZ4

 

17. listopad 2018

Na závěr také něco optimističtějšího – k výročí 17.11. jsme letos byli v pražském Foru Karlín na koncertě Tomáše Kluse. A byly to velmi příjemně strávené více jak 3 hodiny, domů jsme se vrátili krátce před půlnocí nabiti hromadou pozitivních vibrací a energie. Pokud tedy máte možnost a chuť, jeho turné k nové desce pokračuje po dalších městech naší krásné země a my jej můžeme s klidným svědomím doporučit – tedy je-li to váš šálek kávy:o)

Rádi bychom v této souvislosti zmínili i jeden krátký příběh, který během koncertu zazněl (a Tomáš Klus na jeho základě napsal písničku). Je o -náctileté slečně ze Švédska, která se z různých studií dozvěděla o akutní hrozbě pro naší planetu. Pokud v nejbližších letech nezatáhne lidstvo velmi razantně za záchranou brzdu v otázce likvidace a znečišťování životního prostředí a okolní přírody, budoucnost naše a našich dětí bude eufemisticky řečeno neveselá. Obrátila se proto na své zástupce ve švédském parlamentu, kteří se jí nejprve vysmáli (co taky může taková žabka vědět, že? – ať si nejprve vystuduje enviromentalistiku nebo obor životního prostředí a pak se teprve budou bavit jako rovný s rovným, to by tak hrálo). Sic, tvrdohlavá dívka se nevzdala a začala pro svou věc sbírat podporu u svých známých, v rodině, ve škole a komunitě, na sociálních sítích a dnes je to již taková vlna, že se danou otázkou páni zákonodárci zabývat jednoduše musí...pokud by čekala, až to udělá někdo druhý, nebo až nakrásně za 10 let dostuduje, už by také nemuselo být za co zatáhnout.

Proč bychom nemohli něco podobného dokázat každý jeden z nás, a zkusit zlepšit okolní svět? Třeba i tak, že nedáme šmejdům v množírnách šanci – ať už tím, že my o nich víme, že o nich povíme i ostatním známým a lidem, aby i oni věděli, že se nebudeme ostýchat ozvat, aby naši volení zástupci věděli, že nám to není jedno a nezůstáváme vůči tomu lhostejní...

Nechť vás provází MOPSÍLA a mějte se všichni mopsíkově.

PS: Ode dneška máme novinku v obchodě - bačkůrky s hvězdičkami, mrkněte na ně:o)

 

 

 

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.. Více informací zde.